Svět dětského tréninku: trpělivost a kontinuita, to je to oč tu běží Děti nejsou malí dospělí. Ale co to vlastně znamená?
Dětský trénink se ve srovnání s tréninkem dospělých liší v mnoha ohledech, ať už jde o psychologické faktory, fyziologické faktory či kognitivní vlastnosti. V rámci projektu KST Academy se touto problematikou zabýváme poměrně do hloubky s akcentem na jednotlivce, nicméně nejdůležitější je vnímat dětský trénink jako určitý základ, být trpělivý a snažit se o kontinuitu. Trénink má u dětí postupně rozvíjet stávající schopnosti, učit je novým dovednostem, ale hlavně u nich vytvořit vztah ke sportu jako k celoživotní aktivitě. Není tajemstvím, že se dlouhodobě inspirujeme norskou filozofií, v rámci které je sport přirozenou součástí rodinného života. Jen těžko si lze představit, že rodiče budou gaučoví povaleči a děti budou zapáleny pro sport. Vše jde ruku v ruce a rodiče jsou tu od toho, aby měli se svými dětmi společné zážitky a zároveň je také inspirovali.
Fyziologické faktory
Dětský organismus se fyzicky liší od dospělého tím, že je v procesu růstu a vývoje. Tento faktor musí být zohledněn při plánování tréninkových programů. Děti mají obvykle menší sílu a vytrvalost než dospělí, ale zároveň disponují větší flexibilitou a schopností adaptace. Trénink by měl být postaven tak, aby podporoval fyziologický rozvoj dětí a zároveň minimalizoval riziko zranění. Často se v tomto kontextu setkávám s názorem, že děti rychleji regenerují. Ale to, že chvíli neposedí, ještě neznamená, že vydrží strukturovaný trénink zaměřený na detail. Učení se nápodobou bez přílišné korekce zaměřené na detail a vysoká míra herních prvků je typická pro norský přístup. Minimálně diskutabilní je potom zařazovaní systematických intervalových tréninků u dětí do 14 let. Poslední studie provedené na Norwegian School of Sport Sciences navíc ani nepotvrdily nějaký signifikantní přínos takových tréninků. Touto optikou jsou tedy různé typy závodivých her, štafet apod. mnohem přínosnější.
Psychologické faktory
Děti se v psychologickém ohledu liší od dospělých v mnoha směrech. Vnímají svět jinak a často mají limitovanou schopnost koncentrace a sebekontroly. Proto je důležité v dětském tréninku klást důraz na porozumění jejich mentálnímu stavu a přizpůsobit trénink tak, aby byl pro ně přitažlivý a motivující. Trpělivost trenéra hraje klíčovou roli v tomto procesu, jelikož děti mohou vykazovat značnou variabilitu ve svém chování a reakcích. Důležité je, abychom děti co možná nejvíce znali a měli vždy připravený plán B-C. Čím mladší skupinu trénujeme, tím více se trénink stává spíše show a trenér je z velké části animátor. Proto tedy upřednostňuji orientaci na zážitek na úkor metodické hyperkorektnosti.
Kognitivní schopnosti
Dětský mozek je v procesu intenzivního vývoje a trénink může hrát klíčovou roli v podpoře tohoto procesu. Nicméně je důležité si uvědomit, že kognitivní schopnosti dětí se liší od těch dospělých. Děti často potřebují více času na pochopení nových konceptů a dovedností. Je zásadní, aby trenéři vytvořili prostředí, které podporuje učení a rozvoj dětských kognitivních schopností. To vyžaduje trpělivost, opakování a zapojení různých smyslů do tréninkových aktivit.
Závěrem
Nechme děti být dětmi. Čím víc budou mít jakoukoliv sportovní aktivitu rádi, tím větší je předpoklad, že u nějaké aktivity vydrží dlouhodobě. Pozitivní a podpůrné prostředí včetně zainteresovaných rodičů je alfou & omegou. Osobně mi je u mladších děti bližší implicitní přistup k učení, kde si děti danou činnost osvojí vlastní „nenásilnou“ cestou. Pilovat detaily, rozbory techniky apod. na to je dost času později, ale získat cit pro pohyb je jedinečná nepřenositelná vlastnost. Naše teorie o přístupu a metodách v tréninku se opírají zejména o 11 let strávených v Norsku. Důraz je kladen na rozvoj základních pohybových dovedností a vytváření příjemných zážitků spojených s fyzickou aktivitou. Tento přístup klade menší důraz na výkonnostní cíle a soutěživost a více se zaměřuje na celkový rozvoj dítěte a jeho vnitřní motivaci. Celkově tento systém udrží mnohem víc mládežníků u sportu, ale zároveň se sportovci později identifikují s nějakým sportem, kde dosahují vynikajících výkonů na mezinárodní scéně.
